Prosinec 2008

Sealdeck Shards of Alara - 4 boostery

29. prosince 2008 v 1:01 | Faix |  Blog
21. 12. 2008 jsme se po delší době dostali s Psemou ke hře, v té době poslední edice, Magicu. Ty 4 boostery jsem doma sušil už snad měsíc a každý večer se přemlouval, abych je nechal být a neotvíral je. Psemovi se stejný kousek prý nepodařil a kouzlu zabalených boosterů podlehl, což znamenalo nový nákup.

Při rozbalování, u kterého asistovala i má žena (prý mi pro štěstí (nevím kdo jí tohle nakukal ) vybalila jeden balíček) jsem začal pomalu Psemu proklínat. Boostery mi totiž dodal on a v těch svých, které rozbalil našel Planeswalkera (snad přímo Sarkhana). Já v nich pochopitelně nenašel nic a když už to na mém šklebu v obličeji začínalo být k poznání, rozzářily se mu oči a on mi jen tak mimochodem ukázal Ajaniho - dalšího Planeswalkera. V tu chvíli mě úplně přešla chuť stavět jakýkoliv balíček a jen jsem bezmyšlenkovitě rozdělil karty na hromádky podle barev. Nejvíce bylo zelených, přihodil jsem k nim bílou a nakonec ještě přidal červenou i přesto, že se obvykle snažím hrát co nejméně barev.

Psema jako vždy už na mě pospíchal, protože on měl balík víceméně jasný, takže mi pomoc manželky při obalování celkem pomohla. Vše bylo připraveno a mohli jsme začít. Má strategie byla založena na vyložení ohromné spousty zemí a projetí soupeře třemi pěknými pašíky. Trojbarvu měla podpořit karta Lush Growth, kterou jsem měl dvakrát a z běžné země dělá tripleland. Los vyhrál pochopitelně Psema a začal.

Hned první hra mě nadchla. Vyložil jsem dvě bílé potvory s exalted, jedna z nich s first strikem a soupeře postupně ohlodal. Prý mu nepřišly žádné země. V druhé hře přišel na stůl Ajani a spolu s ním pitomej enchantment Angelic Benediction. Přesto, že jsem měl na stole potvory s převahou síly, tyhle dvě karty mi mé blokaře neustále tapovaly, takže obrana byla pěkně děravá. Když mé trápení skončilo s počtem životů rovným nule Psemovi se v sešítku usmívala dvacet čtyřka.

Zaplašil jsem myšlenky na výměnu karet a vrhl se do další hry. Vše klaplo, Caven Thoctar 5/5 a Jungle Weaver 5/6 zametly soupeře takovou silou, že mi stačil sebrat jen dva životy. V reakci na to začal Psema něco nesrozumitelného mumlat a svůj deck rozmíchával asi deset minut. Po líznutí sedmi karet, se mu konečně usadil úsměv na tváři. Během prvních 4 kol rychle vysázel 4 země a se čtvrtou zemí i jeho další eso z rukávu. Keeper of Progenitus. 1/3 elfa s výbornou schopností, která zdvojuje manu třech základních zemí. Zelených, červených a bílých. Přesně barvy mého balíčku. Jako má odpověď přišel na stůl 6/4 pašík a v dalším kole rovnou dva další. Psema si však svého šampióna cenil tak, že s ním radši ani neblokoval. Dovolil mi tak napumpovat Caven Thoctara do obřích rozměrů a sejmout soupeři hned 10 posledních životů najednou. Psema nevěřícně kroutil hlavou a výraz jeho obličeje připomínal posmrtnou masku. Já jsem si zvesela zapisoval poznámku o hře a jen tak ze soucitu (jaká jiná pohnutka by mě taky mohla postrčit) jsem se zeptal, jakpak se jmenuje ten skvělý elfík. Psema chvíli neříkal vůbec nic, pak se najednou začal zvedat, že končí a jde domů, pak chvíli vypadal jako klučík, kterému ukradli výrostci pytlík s kuličkama (cvrnkacíma asi ne?) a nakonec z něj přiškrceným hlasem vypadlo: " .. myslíš tady toho? Genitálus kýpra?" Ještě další dvě kola jsem se tomu musel smát.

To mě, ale zas ten smích přešel rychle, protože jsem oba zápasy prohrál. V obou jsem měl nedostatek zemí a Psema Ajaniho. Nic nového jsme už potom, ze svých kouzel nepředvedli. Buď Psemův Ajani nebo mí pašíci. Hra dospěla do nerozhodného stavu 4:4 a v posledním duelu už šlo pouze o prestiž. Psema ji pojal po svém a mulligenoval do 3 karet, ze kterých nevykouzlil vůbec nic. Bitva tedy skončila mým vítězstvím 5:4 a také po dlouhé době výhrou jednoho uncommonu (už jsem ho ve sbírce měl), které si vždy po hře náhodně losujeme.

Tak zase někdy příště. Myslím, že nás tentokrát čekají boostery Prophecy...