Září 2014

Sealed Deck M15 4. září 2014

17. září 2014 v 9:35 | Psema |  Blog
Nechce se mi do toho, ale slíbil jsem, že napíšu report…Na úvod asi tolik: Magic mám rád jako sběratel, trochu míň jako hráč. Za to "trochu míň" mohou jmenovitě tito lidé: Doktor Marlén, Kosák,jakýsi umaštěný týpek z Domu dětí a všichni vymaštění týpkové z Domu dětí. Ještě donedávna za to nemohl Faix alias Míra. Teď už za to může.
Měli jsme s Mírou docela dlouhou pauzu v hraní sealed decků a fakt mi to dost chybělo. Na tenhle jsem se tudíž těšil jak malej hráč medžiku a radostně jsem dneska koupil šest bůstrů M15ky v Rytíři. Tu radost jen umocňovalo to, že mi Míra ty bůstry proplatí v pásenkách (stravenky pro pokročilé) a já tak ještě zvýším svou fyzickou kondici (s psychickou jsem to už vzdal).
Přijdu k Mírovi, v pazourech klasická výbava: šest bůstrů, jedny obaly, sendvič, flaška téměř nepitelnýho červenýho (Slovácká oblast není můj šálek vína, ale pořád doufám..). Míra hraje tanky…losujeme o výběr prvního boosteru...poprvé v životě vyhrávám kámen nůžky papír 3:0...říkám si...je to znamení.
Znamení to bylo…toho, že jsem měl odejít přesně v tuhle chvíli. Dál to byla klasická Nightmare (černá lítačka co se posiluje za bažiny...takovej těžko vysvětlitelnej magicářskej vtip co by se mu Marlén zasmál……no nic)
Začalo to stavbou balíku…opakoval jsem si základní, vyčtenou poučku pro sealed deck…hledejte zabíjení a maximum potvor co překonají obranu a nikdy, opakuji NIKDY se nepouštějte do tříbarvy pokud všechny tři mají karty za dvě barevné.
Tak popořadě…zabíjení (jedno přes dvě černé a jedno přes dvě červené), potvory (dohromady asi 16 a všechny na ho..no). A co se týče počtu karet, žádná kombinace mi jen dvě barvy nedovolila.
Nevadí…párkrát jsem vydechnul, schválně přeslechl klasickou Mírovu větu ("…to nemá cenu..nic tam nemám…") a nacpal tam všechno co za něco stálo.
První hra: na ruce dvě červené a dvě zelené země, nějaké potvory v barvě…hurá jedu. Pět dalších líznutí: tři červené a dvě zelené země…hurá už jsem dojel.
Druhá hra: před utkáním jsem si střízlivě řekl: Kamile, tvůj balíček má slabinu v tom, že se moc neumí bránit lítačkám. Po prohraném utkání jsem si střízlivě řekl: Kamile, měl jsi pravdu.
Třetí hra: začal jsem jak z pohádky..zakázat blok, posílit potvoru, Míra na dvanácti životech. Tlačil jsem, vykládal, začínal jsem mít dobrou náladu. Míra zkusil nenápadně potvoru s lifelinkem, ale já měl převahu na stole a vracela se mi chuť do Magicu. Míra si přidal další životy nějakým zabíjením a mě chuť přešla. Na stole přistály Mírovo lítačky a mně zbyla pachuť. Vzdal jsem za stavu 14: něco pro mě, protože "Kamile, tvůj balíček to neumí na lítačky".

Intermezzo 1: Míra se naučil další fintu…pořád se mě ptá na pravidla. Typická situace: "A co znamená tahle moje karta..přelož mi to". V tu chvíli se začnu cítit jako Doktor Marlén, největší žijící odborník na magicová pravidla a nedochází mi, že ta karta je pro hru absolutně nevýznamná, protože nic nedělá…Míra to ví, já to vím, ale to mi nebrání v tom, abych mu to vysvětloval a tím zapomněl na to, že jsem prohrál další hru.
Intermezzo 2: Za celé tři hry jsem neviděl jedinou černou zem..zato černých kouzel plná ruka…inu počesku "lakr"

Čtvrtá hra: co by to bylo za Kamila kdyby nešel do šesti…zelených karet plná ruka a lesy nikde..má to cenu popisovat?

Pátá hra: nechtěl jsem dát svou kůži zadarmo a tak jsem se kousnul..ono kousnutí vypadalo tak, že jsem Mírovi zabil dvě potvory a on si za to přidal asi padesát životů a vyložil pět lítaček…Magic využívám už jen k tomu abych z hlavy spočítal, za kolik kol mě někdo zabije.
Závěr: Hra na nic, víno české červené (takže na nic), jako trénink na nic, celkově na nic. Na druhou stranu jsem viděl Mírův nový stojan na kytaru, který jsem mu sám koupil a přivezl takže celkově pozitivní dojem .